Plně funkční japonský nůž Higonokami potěší nejen každého sběratele. Je plně funkční a použitelný v běžném životě. Majiteli se stane praktickým pomocníkem pro každodenní využití. Příběh tohoto legendárního nože začíná v roce 1896. Tehdy se domluvil na jeho výrobě velkoobchodník Tasaburo Shigematsu s kovářem Tejim Murakami z Hiraty, ve městě Miki v prefektuře Hoygo. Tak poprvé spatřil světlo světa tento slavný nůž, jehož předností byla především jednoduchost a dostupnost. Právě Teji Murakami prý vymyslel na čepeli charakteristickou páčku (ocas) tzv. Chikiri. Díky níž se nechal nůž snadno otevírat a zároveň držet pevně v otevřené poloze.Tehdy vznikl i název „Higonokami„. Velká část Shigematsiho zákazníků se totiž nacházela v oblasti Kumamoto (formálně řečeno Higo). „Higo no Kami“ v japonštině znamená „Pán Higo“ a také šlechtický titul historicky udělovaný silným samurajům. Tento tah se ukázal jako dobrý nápad a nůž se začal lépe prodávat.
V roce 1899 vznikla „Higonokami Knife Union“. Ve svém nejlepší období měla přes 40 členských společností s více než 200 pracovníky. Jeho cenová dostupnost, jednoduchost a vynikající ostrost z něj udělala nejoblíbenější kapesní nůž v Japonsku. Děti ho nosily do škol v taškách. Dokonce se tehdy pořádaly soutěže v ořezávání tužek k čemuž se často používal. Mnoho Japonců jej běžně používalo ke každodenním činnostem. Není divu, nůž je totiž skladný, praktický a dobře se ostří. Postupem času však bylo na trh dodáváno mnoho nekvalitních imitací, což způsobovalo nemalé problémy. Proto v roce 1910 vznikla ochranná známka Higonokami. Tak bylo použití značky omezeno jen a pouze na členy Miki Knife Asociace, garantující jeho kvalitu. Jako zajímavost mohu zmínit, že v roce 1911 si na prvním výstavním veletrhu Kobe, zakoupil Higonokami japonský korunní princ a později císař Taisho. Prý si ho tak oblíbil, že i to napomohlo k rozšíření jeho slávy.
Výroba nože pokračovala dále, nezastavil ji nedostatek surovin během druhé světové války ani následující okupace USA. Američané totiž zakázali výrobu mečů a tak se mnozí kováři začali věnovat nožům, ale například i výrobě kovaných zahradních nástrojů. Vyvíjející se průmysl však začal výrobu tohoto nože postupně potlačovat. Na trh přicházely další užitkové nože a také elektrický ořezávač tužek. Nožů Higonokami tak začalo mezi lidmi ubývat. Poslední kapkou byla v roce 1961 silná sociální kampaň proti nošení nožů do škol, z důvodu vraždy politika psychicky narušeným 17 letým mladíkem. Následně byly přijaty tvrdé zákony a Higonokami téměř vymizel. Mnoho registrovaných výrobců změnilo zaměstnání nebo skončilo úplně. Jediným, který výrobu doposud zachoval a může tak používat ochrannou známku „Higonokami je firma Nagao Kanakoma Factory. Sláva Higonokami se postupně téměř ztratila a nůž přežíval jen díky jeho obdivovatelům a lidem jež si ho z nostalgie z dětství stále kupovali. Bohužel mnozí mladí Japonci dnes tento nůž vůbec neznají. Nutno však říci, že se jeho obliba vrací a je vyhledáván a prodáván po celém světě. Jediný originální výrobce s právem používat ochrannou značku Higonokami, (mimochodem jde o jednu z nejstarších ochranných značek v Japonsku), je již zmiňovaná Nagao Kanakoma Factory. Jejich nože jsou dodávány v malých modrých a zlatých kartonových krabičkách a vyrábí se pouze v dílnách Kanekoma pana Mitsuo Nagao, který je již pátou generací zabývající se výrobou. Higonokami nože jsou kovány ručně ze „sendvičové“ Warikomi. Taková čepel je tvořená třemi vrstvami. Jedním ocelovým jádrem z velmi kvalitní ocele s vysokou tvrdostí a dvěma pláty z měkčího železa po obou stranách jádra. Na jádro se používá ocel Aogami White Paper ocel, Blue Paper nebo SK ocel a také prémiové ocele s krásným damaškovým vzorem.
Čepele historicky měnily svůj tvar. Nejprve se podobaly bambusovému listu typu Bamboo. Poté nyní klasickému ostrému skosení špičky. K dostání jsou však i nože typu Sword připomínající hrot tzv. Kissaki meče katana. U všech nožů je průřez ostří čepele ve tvaru „V“. Brus je vždy proveden oboustranně. Rukojeť je vyráběna ohýbáním mosazných či barvených plechů. Jsou poté ozdobeny písmem Kanji, ale také portréty, podobiznami koňů, květin, ptáků či krajiny.
