V prvé řadě je třeba si položit následující otázky:

• Na co chci stan používat?
• Jak často jej chci používat?
• Pro kolik osob má stan sloužit?

Od těchto zásadních otázek se následně odvíjí jak typ stanu, jeho velikost, tak i v neposlední řadě jeho cena.

Základní rozdělení stanů

Po zodpovězení výše uvedených otázek bychom již měli vědět, jaký typ stanu je pro nás nejvhodnější. Stany se standardně dělí následovně:

• Rodinné stany: většinou se jedná o prostornější, méně skladné stany s větším úložným prostorem, které jsou vhodné pro rodinné kempování a při cestování autem.
• Turistické stany: tyto stany je možné využít pro nespočet aktivit (turistika, kempování, vodáctví, jako cestovní “festivalové” stany či ultralehké stany pro cyklistiku a vícedenní túry). Vynikají především svojí skladností.
• Expediční stany: zde se jedná o kategorii těch nejodolnějších stanů vhodných na dlouhé používání i v extrémních podmínkách.

Výběr tvaru stanu

Dle tvaru stanu můžeme výbírat z následujících:

• Kopule: jedná se o nejběžněji používané stany. Jejich konstrukci tvoří většinou dva ohebné pruty, které tvoří úhlopříčku mezi rohy stanu a uprostřed stanu se kříží. Tím je zajištěna vysoká stabilita stanu. V některých případech je dalším prutem podpořena konstrukce předsíně. Výhodou kopulovitých stanů je jejich relativně rychlé rozložení a složení a také částečná až úplná samonostnost stanu, který se v některých případech nemusí vůbec kotvit a napínat speciálními lanky.
• Geodetické: jedná se též o kopulovité stany, které jsou však mnohem stabilnější a odolávají tak lépe větru. Vyšší stability je dosaženo tím, že se nosné pruty konstrukce kříží ve dvou a více bodech.
• Tunelovité: výhodou tunelovitých stanů je jejich efektivní využití prostoru. Většinou tvoří obdélníkový půdorys a jejich hlavní nevýhodou je výrazně nižší stabilita oproti stanům ve tvaru kopule. Nejsou totiž samonosné, takže se musejí ukotvovat prostřednctvím “napínacích” lanek.
• “Áčko”: v dnešní době se tyto stany téměř vůbec nevyrábějí a byly nahrazeny výše uvedenýmy odolnějšími typy stanů. Jedná se o klasický stan ve tvaru písmene “A”, jejichž střecha je podepřena dvěma a více tyčemi a stan je ukotven a napnut pomocí lanek a kolíků.

Velikost a váha stanu

Hlavním vodítkem výběru velikosti stanu bude počet osob, které v něm budou spát. Výrobci většinou uvádějí počet osob, pro který je stan vhodný, ale při výběru musíme zvážit více aspektů. Jedním z nich je skutečnost, zda má stan předsíňku pro uskladnění věcí nebo budou muset být zavazadla uvnitř ložnice stanu. Počítejme totiž s tím, že jedna osoba zabere průměrně 55 až 60 cm na šířku a stan by měl být minimálně o 25 cm delší než výška postavy, k tomu si musíme připočítat případná zavazadla a ze stanu pro 3 osoby se najednou stává stan pro 2.

V případě, že vybíráme rodinný stan do kempu, tak je pro nás naopak důležitým parametrem výška stanu, která by pro maximální pohodlí měla být výšší než výška člověka. U turistických stanů by si člověk měl ve stanu pohodlně sednout či kleknout. Naopak v případě ultralehkých stanů musí člověk obětovat váhu stanu na úkor toho, že si uvnitř stanu ani pohodlě nesedne.

Váha stanu samozřejmě závisí na jeho velikosti, použitých materiálech a způsobu využití. Dávejte si pozor, abyste nevybrali lehký stan na úkor jeho kvality. Váhu stanu berte jako důležité kritérium pouze v případě, že jej budete nosit na delší túry či vozit na kole.

Vchod do stanu

Standardně si můžeme vybrat mezi stany s krytým či nekrytým vchodem a mezi jedním či více vchody.

Stany s více vchody jsou nejčastěji k vidění u velkých rodinných stanů. Jejich hlavní výhodou je snadné větrání díky vzniklému průvanu.

Vchod do stanu může být nekrytý, kdy se přes první zip a moskitiéru dostaneme přímo do stanu. Druhou možností je stan krytý a to buď v provedení apsidy, která vzniká napnutím části tropika od stanu nebo stan může mít předsíňku, která je tvořena vlastní nosnou konstrukcí. Pokud nepotřebujete ušetřit každý gram váhy stanu, doporučujeme vybrat krytý vchod. Jeho výhodou je, že si část zavazadel, mokrého oblečení a boty můžete nechat právě v této části stanu. Navíc v případě deště můžete stan větrat, což by v případě nekrytého vchodu nebylo možné.

Standardně by součástí vchodu stanu měla být jak svrchní část, tak i spodní moskitiéra, která umožňuje správné větrání stanu i přesto, že je zavřený.

Dvouplášťové vs. jednoplášťové stany

Většina prodávaných stanů je dvouplášťových. Stan se tedy skládá ze dvou vrstev, spodní vrstvy - síňky a horní vrstvy, tzv. tropika. Tato konstrukce zamezuje kondenzaci vodních par uvnitř stanu. Síňky se vyrábějí z dobře prodyšného materiálu, aby se vlhkost srážela až na horní části stanu. Mezi spodní a horní částí tak cirkuluje vzduch, což napomáhá k vysoušení stanu. Existuje více provedení dvouplášťových stanů. Buďto je spodní vrstva integrovaná a už od výroby propojená s horní vrstvou. V jiných případech je nutné nejprve postavit síňku, která se zachytí za konstrukci stanu a až poté přes ni dáváme tropiko. Nebo jsou varianty stanů, kdy se konstrukce stanu propjí s tropikem a až poté se dovnitř vkládá síňka, čehož výhodou je vyšší pevnost stanu a také to, že můžeme postavit samotné tropiko jako případný přístřešek.

Jednoplášťové stany mají svou nespornou výhodu ve své váze, skladnosti a v jednodušším sestavení. Při výběru si však musíme dávat pozor na kvalitu materiálu, ze kterého je jediná vrstva stanu vytvořená. U levných látek totiž nemůže být zajištěna správná cirkulace vzduchu, takže se na vnitřních stěnách stanu sráží vlhkost, což ovlivňuje funkci stanu i celkové pohodlí. U jednoplášťových stanů si tedy vybírejte prodyšné membránové materiály, které pustí vlhko ven, ale v případě deště zůstanou uvnitř suché. Nevýhodou těchto stanů je však jejich vysoká pořizovací cena. Na druhé straně můžeme koupit i velice levné jednovrstvé stany, které však mají nevýhody popsané výše a jejich využití je vhodné pouze v teplých letních dnech a do nenáročných podmínek.

Použitý materiál (vodní sloupec, odolnost, švy, konstrukce...)

Konstrukce stanu (pruty)
Materiál konstrukce stanu, tedy jednotlivé pruty, jsou jednou z nejdůležitějších věcí, na které bychom se při výběru stanu měli zaměřit. Oprava prutu je totiž značně složitá a praskne-li nám prut např. během několikadenní expedice, značně to může ovlivnit funkci stanu. Kvalita konstrukce navíc značně ovlivňuje celkovou cenu stanu.

Standardně se vyrábí konstrukce z laminátu, kompozitu či z duralu.

Laminátové pruty jsou levnější, ale mohou prasknout a jsou těžší. Jejich využití je tedy vhodné spíše do kempů, kdy s sebou můžeme mít sadu na opravu prutů nebo pruty náhradní.

Budete-li však stan využívat často a v různých podmínkách, určitě investujte do kvalitních duralových prutů, které mají mnohem vyšší odolnost a jsou i výrazně lehčí.

Tropiko (horní část stanu)
Na tropiko se standardně používají syntetické (nejčastěji polyamidové či polyesterové) tkaniny s voděodolnou úpravou polyuretanovým zátěrem nebo úpravou na bázi silikonu. V případě jednovrstvých stanů to pak jsou speciální látky s membránou. Výhodou silikonu, i přes jeho mírně vyšší váhu, je vyšší odolnost a to především vůči nízkým teplotám.

Nejdůležitějším ukazatelem při výběru tropika pro nás bude uváděný vodní sloupec, tedy to, jak je stan schopen odolávat deštivým podmínkám. Pro běžné použití stanu nám většinou vystačí tropiko s vodním sloupcem od 1 000 do 1 500mm, které odolá i běžným bouřkám v našich klimatických podmínkách. V případě větších děšťů je však vhodné investovat do stanů s vodním sloupcem 2 000 - 3000 mm. Expediční stany pak dosahují vodního sloupce až 10 000mm.

Některá tropika navíc mají speciálně zvýšenou odolnost vůči protržení a ohni. Zaměřte se na to, aby měl stan tzv. ripstop úpravu, která zabraňuje proniknutí cizího tělesa skrze látku a v případě jeho poškození zabraňuje dalšímu šíření trhlin.

Pokud stan budete používat často v zimě, vybírejte stan s prodlouženým tropikem, tzv. límcem. Ten zabrání profukování stanu a hrnutí sněhu dovnitř.

Při výběru si povšimněme i jednotlivých švů na tropiku. Přes ně se totiž může při dešti dostat do stanu nejvíce vody. Švy by měly být podlepené nepropustnou páskou. Nové technologie výroby však umožňují i tzv. bezešvovou úpravu, kdy jsou k sobě jednotlivé díly stanu svařeny.

Vnitřní síňka
Vnitřní síňka se vyrábí z prodyšných materiálů, která umožní vysrážení vnitřní vlhkosti až na tropiko. Síňky se vyrábějí buď ze síťových materiálů nebo z tenké látky. Síťka bývá lehčí a lépe prodyšná, tenká látka zase lépe tepelně izoluje a chrání před větrem, který může foukat pod tropikem či větracími otvory. Pokud stan budete využívat i v chladnějších podmínkách, určitě volte látkovu síňku.

Podlážka
Podlážky se nejčastěji vyrábějí ze dvou materiálů. U kvalitnějších stanů se používá podlážka z materiálu podobného tropiku (tedy z polyesteru či polyamidu), avšak s vyšší odolností proti vodě. Levnější stany mají podlážku z překládaného PVC, což poznáme tak, že materiál vypadá jako jednotlivé proužky igelitu propletené mezi sebou. Tento materiál podlážky sice vypadá na první pohled odolněji, avšak po několika použitích může praskat a ztrácet tak svoji voděodolnost. Navíc je tato podlážka těžší.

Kromě materiálu bychom se ještě měli zaměřit na vodní sloupec podlážky. Ten by měl být minimálně 5000mm.

Kolíky pro ukotvení
Různé provedení kotvících kolíků může být poměrně stežejní v závislosti na podmínkách kam vyrážíme. Důležitý je profil kolíku. Klasické kulaté kolíky se snadno ohýbají, zde lépe poslouží ty s profilem čtvercovým nebo ve tvaru písmene Y. V případě stanování na sněhu, písku či kamenech nám však klasické kolíky sloužit nebudou. Do sněhu a písku se používají speciální až půl metru dlouhé kolíky ve tvaru písmene U. V jiných případech nám poslouží látkové pytlíky, které naplníme nečím těžkým a přivážeme ke kotvícím bodům stanu.